Sakura vstoupila do nemocničního pokoje.
"Naruto, Lee, Ten-Ten!Jste v pořádku?"
"Vypadáme snad na to?Chudák Ten-Ten je v bezvědomí." odpověděl Lee.
"Ten grázl Sasuke!... promiň, nevydržel jsem to."
"Nevadí, Lee.Chápu tě." Sakura měla vždy velkou dávku pochopení.
Začala tedy se svým medical jutsu.
"Teda, Sakuro, já už jsem tak dodělanej, že místo růžový vidim modrou!"
Naruto se zjevně zděsil Sakuřiných vlasů.
"Ne, Naruto.Jen jsem si ty vlasy obarvila, když jste byli pryč." odpověděla vyrovnaně Sakura.
Narozdíl od Naruta, Leeho naopak modré vlasy nadchly.
"Podle mě ti to moc sluší.Vyzařuje z tebe síla mládí."
"Ehm..no.. díky, Lee."
V tu chvíli se Ten-Ten nečekaně probrala z bezvědomí, i když nejspíš s drobnou újmou na mozku. Jinak by se asi nedalo vysvětlit, že řekla:
"Sasuke, Orochimaru, zítra, zemřeme, utíkejte, VRAŽDA!"
a vytrhla se ze všech těch hadiček co na sobě měla a začala pobíhat po nemocničním pokoji za stále nesmyslnějších výkřiků typu:
"Tam, venku, vánoční stromeček s hvězdou na včele." apod.
Sakura se podívala z okna.Právě tam procházel Choji s pytlíkem brambůrků v ruce.
"Tak tohle bude zlý," prohlásila."kluci, pomůžete mi jí uklidnit?...mluvte na ni. Musíme ji přimět, aby si zase lehla."
Když už byla Ten-Ten skoro v posteli, ozvalo se zaklepání na dvěře,
načež spustila:
"Střílí na nás!Bacha, kunai!Orochimaru útočí!Sasuke nás všechny zabije..."
"Klid, to bylo jen klepání na dveře." uklidnila ji Sakura.
"Dále."
Neji tedy vstoupil. "Lee, Ten-Ten, jste v pořádku?"
"já jo," odpověděl Lee, " ale Ten-Ten asi bude muset do blázince."
"Proč?Nechápu..." Neji se podivil, jelikož Ten-ten zrovna mlčela a seděla na posteli, takže vypadala celkem normálně.
Leeho slova se však potvrdila hned za okamžik. Když si totiž Neji chtěl promluvit s Ten-Ten, tak se velice neprozíravě přiblížil k její posteli. Na tohle reagovala Ten-Ten velmi podrážděným výkřikem:
"Nech mě na pokoji Sasuchimaru!!!" a hozením kunaie po nic netušícím Nejim, který naštěstí včas uhnul.
Sakura se tedy rozhodla, že použije jakousi uspávací techniku a po pár výkřicích, jako "Jde po mě modrá masožravka s mozkem na oku a zubem v uchu a tváří se jako Orochisasuke" uspala Ten-Ten. Narutovi a Leemu už bylo lépe, její práce zde končila. Teď musí ještě informovat Tsunade o duševním stavu Ten-Ten.
Mířila k budově Hokage, ale její myšlenky byly úplně jinde, u jistého člověka...

Druhý den, les poblíž Konohy

"Sasuke, dělej!Táhneš se jak smůla!" volal Kabuto po každých 10 metrech za sebe.
"Už tak jsme pozadu!"
Sasuke ho neposlouchal, ne-li přímo ignoroval, soustředil se jenom na jedno... "Sakuro, vracím se..."
"Hele, ty zabouchnutče!"
Kabuto měl zjevně posmívací náladu.
"Jestli se budeš takhle slimejšit celou cestu, pochybuju, že se někdy k tý svý Sakuře vůbec dostaneš!"
Sasuke ale neměl na takovýhle urážky náladu.Takže ihned chystal odpověď.
"Víš co, brejlovko, to že ty jedeš po Orochimarovi, neznamená, že je to ňákej ideál.Tak mě laskavě přestaň urážet.A vůbec... Katon: Goukakyuu no Jutsu!"
Kabuto se celej ohořelej zřítil ze stromu.
Sasuke rychle nabral rychlost a vyrazil kupředu. Teď ještě vymyslet nějakou přesvědčivou historku, kterou řeknu lordu Orochimarovi. Asi...no...že nás někdo napadl. Třeba...Akatsuki. Plán na výmluvu měl vymyšlený, zmizel mezi stromy.
Netušil, že je celou dobu někdo sledoval...
...ke Kabutovi, který si velmi namáhavě uzdravoval těžké popáleniny se sneslo několik postav v černých pláštích s červenými obláčky...

"Pche, jeden z poskoků Orochiamra." ušklíbl se jeden z nich, nápadně podobný (vánočnímu) stromečku.
"Akatsuki...nestihnete to včas...Listová bude zničena... šmarja, jak to vypadáš?To je směšný!Vypadáš jak blbě vyzdobenej vánoční stromeček!"
to byla poslední Kabutova slova, než upadl do bezvědomí. Stromeček seřval nejbližší z postav (po jeho pravici):
"Deidaro, příště si ty svý umělecný inspirace vybíjej na někom jiným!"
"Žiši, Zetsu, ty naděláš!" odpověděl mu klidně Deidara a začal si plácat další krásné vybuchující zvířátko.Tentokrát připomínající prasátko.
Další z postav, které zářily oči červeně(patrně Sharingan) uzavřela debatu.
"Deidaro, Zetsu, na to teď není čas.Zetsu, hlídej ho, a kdyby se probral, tak mu jednu vraž."
Když ale Itachi uviděl, s jakou chutí se Zetsu dívá na Kabuta, ještě dodal:
"A NEJEZ HO!"
Zetsu nasadil zklamaný výraz, ale zjevně pochopil, že to Uchiha myslí vážně.
"Nebojte, nesmim ho. Tak už padejte."
"Fajn, věřim ti.Lidi, míříme směrem Konoha."
Zetsu tedy osaměl s bezvědomým Kabutem a ostatní Akatsuki se vydali do Listové.